Liliovník tulipánokvětý

K nejzajímavějším stromům, které kdy byly vysazeny na území sídliště, patří nepochybně exemplář liliovníku tulipánokvětého ve vnitrobloku ulic Za Střelnicí, Hlaváčova a Taussigova. Dnes je obestavěn budovami Komunitního centra. Dva dosud nedospělé stromky tohoto druhu najdeme před jídelnou ZŠ Burešova.
Liliovník patří k čeledi magnoliovitých (šácholanovitých), tedy k rodině primitivních krytosemenných rostlin *), která se objevila na zeměkouli v polovině druhohor. Druhy, které do ní patří, nás zaujmou především svými působivými květy.

liliovník tulipánokvětý – Liriodendrontulipifera
Strom pocházející ze Severní Ameriky, z východu USA. Přirozeně roste v rozsáhlé oblasti, jejímž středem prochází od severu k jihu Apalačské pohoří. Na severu začíná u Velkých jezer a na jihu končí u Mexického zálivu.  Obvykle je zde znám jako tuliptree.
Ve své domovině roste ve výškách od 0 do 1500 m n.m. Vyskytuje se v kopcích a pahorkatině,na řadě míst tvoří celé lesy. Především mu ale vyhovují bohaté těžší půdy podél vodních toků – podobně jako topolům. A protože oba rody spojuje i podobná kvalita dřeva, jsou ve své domovině populární též pod názvy yellow-poplar (žlutý topol) nebo tulip-poplar (topol s tulipány).
Ve státech Indiana, Kentucky a Tennessee je tulipánovník státním stromem.
Jako parková a okrasná dřevina se rozšířil po celém světě. Do Evropy se dostal v17. století. Ve druhé polovině 19. stol. se stal i u nás ozdobou mnohých zámeckých parků (1865 – Hluboká nad Vltavou). Vedle toho patří k obdivovaným stromům v řadě městských sadů. Mezi lidmi se mu také říká zkráceně tulipánovník.
Ve svém rodném kraji dosahuje liliovník tulipánokvětý výšek přes 40 metrů. V roce 1994 byl ve státě Virginie změřen exemplář o rozměrech: výška 44,5 m, průměr kmene přes 3 m, obvod asi 9,5 m. Liliovník vysazený u nás v trojbloku v 70. letech dvacátého století, je vysoký okolo 25 metrů. Šedá borka na jeho kmeni je svisle brázděná. Válcovitou korunu mu formují silné kosterní větve.
Na konci zimy jsou i na našich tulipánovnících k vidění pupeny. Jsou krátce stopkaté, ojíněné a svrchu zmáčklé – celkově připomínají kachní zobáky. Na jaře z nich nejprve vyraší listy. Mají dlouhý řapík a čepele jsou poměrně tuhé a rovné. Pokud jde o jejich velikost, bývají až 15 cm dlouhé a stejně tak široké. Jen jim vlastním lyrovitým tvarem se odlišují od lupenů ostatních listnáčů. Zbarvení listů je na horní straně sytě a naspodu světle až nasivěle zelené. Na podzim se před opadem přebarví do efektní zlatožluté.
Nejzajímavější jsou na liliovníku jeho květy. Jsou natolik zvláštní, že jak latinský tak český název na ně upozorňují 2x.  Rodové názvy Liriodendron (z řeckých slov leirion = lilie a dendron = strom) a liliovník poukazují na to, že jeho zvonkovité květy se podobají květům teplomilných lilií z Jižní Evropy. Druhové názvy tulipifera a tulipánokvětý jsou pro nás výstižnější. Sdělují nám, že ozdoby liliovníků silně připomínají tulipány.
Květy liliovníků rozkvétají na koncích větviček postupně. Prvé z nich se rozvíjí z poupatpo polovině května, poslední až koncem června. Zatímco 3 zelenošedé a obvykle zplihlékališní plátky nás přílišnenadchnou, vzpřímená tulipánovitá koruna je nádherná. Je 4 – 5 cm vysoká, zelenožlutá, u báze je okrášlena oranžovou klikaticí. Čím je jaro příznivější, tím je vybarvenější.
Jak již bylo řečeno, tulipánovník patří k primitivním krytosemenným rostlinám. Proto uprostřed korunních plátků najdeme souplodí mnohaspirálovitě srostlýchpestíků a tyčinky s dlouhýmiprašníky a krátkými nitkami.
Vřetenovitý šách dorůstá po odkvětu až do 8 cm. Zpočátku je zelený, později zdřevnatí a po dozrání se začne rozpadat.  Jednotlivé okřídlené nažky s kýlnatým žebrem se snášejí k zemi.  Šišticovitá souplodí (šáchy) se ale nerozpadají celá. Přes celou zimu zůstávají na stromě na stopkách věnce spodních nažek.  Podle tohoto příznaku poznáme již kvetoucí a plodící liliovník lehce i v zimě.

Na východě Spojených států je tulipánovník hlavní medonosnou dřevinou. Med, který poskytuje, má barvu červenohnědou. V USA je liliovník rovněž ceněn pro jeho světlé, lehké a poměrně měkké dřevo. Využívají ho pro svou tvorbu řezbáři a sochaři, používá se při výrobě nábytku, obkladů s dekorativní kresbou a překližek. Indiáni z kmene Cherokee používali kůru z kořenů tohoto druhu jako hořké tonikum– při potlačování horečky a revmatismu, při poruchách trávení i jako srdeční stimulant.
Liliovník bývá také středem pozornosti amerických básníků a spisovatelů. K nim náleží i E.A.Poe, autor romantických básní, prvních detektivek a prvních hororů. V jedné své tajuplné historce poznamenává, že když jdeme na jaře hájem kvetoucích tulipánovníků za vanoucího větru, máme dojem, že se nám před očima mihotají pestrobarevní motýli. A ve známé povídce „Zlatý brouk“ jej považuje za nejnádhernějšího velikána lesů na východě severoamerického kontinentu.

*) Primitivnost magnoliovitých (šácholanovitých) dřevin se projevuje především ve stavbě jejich květů:
a)       často se nesnadno odlišují kališní a korunní okvětní plátky
b)       pestíků je v květu mnoho a jsou uspořádány do spirálovitých šáchů
c)      četné tyčinky mají krátké nitky a dlouhé prašníky

DENDROLOGICKÝ SLOVNÍČEK:

borkaodumřelá, obvykle rozpraskaná nebo odlupující se, vnější část kmene
kůraprvní živé pletivo stonku (kmene) pod pokožkou nebo borkou
krytosemenný vajíčko (semeno) je ukryto uvnitř semeníku, který je kromě čnělky a blizny součástí pestíku (samičíorgán)
nažkasuchý, nepukavý jednosemenný plod s blanitým nebo kožovitým oplodím; někdy může být okřídlená
souplodísoubor plodů, složený z jednotlivých pestíků jednoho květu, navzájem spojených květním
lůžkem
šáchspirálovité (vřetenovité, šišticovité) souplodí, které vzdáleně připomíná šišku jehličnanů
tyčinkasamčí orgán, vystavěný z nitky a prašníku (ve kterém se tvoří pyl)

Autor  Karel Pinkas