Kilometr vzdušnou čarou od jediného pražského menhiru – chaberského Zkamenělého slouhy – vzniká další megalitická stavba. V bývalém lomu pod vrcholem kopce Ládví ji v rámci projektu CirculUM z vysloužilých betonových svodidel budují architekti Adam Wlazel a Kateřina Vídenová. Pro prvního z autorů je tato práce tak trochu návratem do dětství.
Vědci stále nejsou zajedno, k čemu přesně prehistorické kamenné kruhy sloužily. Jak to, Adame, bude s tím vaším?
Je pravda, že těch možných vysvětlení je celá řada. Říká se například, že kruhy fungovaly jako spojení s vesmírem, takže já bych od toho našeho nic menšího nečekal. Ale uvidíme, je to samozřejmě pokus. (smích)
Umístíte ho do někdejšího kamenolomu, sami jste ale sáhli po úplně jiném materiálu. Svým způsobem se jedná o odpad…
Ano, kruh poskládáme z betonových dálničních svodidel. Každé je dlouhé čtyři metry a váží asi dvě a půl tuny. Povedlo se nám na internetu sehnat je použité, je to materiál, který by se už jinak nevyužil – v lepším případě by ho čekala recyklace, spíš byla ale bloky někde zarůstaly plevelem. Přišlo nám jako dobrý nápad použít právě tyhle prefabrikované banální prvky, které člověk většinou potkává v těch nejhnusnějších souvislostech, na dálničních obchvatech a dalších inženýrských stavbách. Jejich funkce je čistě technická, my je ale posadíme do úplně jiných souvislostí. Uvidíme, jak tenhle kontrast bude na lidi fungovat.
Jak dlouho vaše megalitická stavba na Ládví vydrží?
To se teprve uvidí, ale minimálně dva roky. Jedná se o dočasnou intervenci do veřejného prostoru, kdyby šlo o něco dlouhodobějšího, museli bychom o tom přemýšlet úplně jinak.
Dočasné zásahy jsou vaše parketa, architektonické studio MAK, které jste založili s Kateřinou Vídenovou, navrhuje i lavičky nebo dřevěná říční mola. Co vás na podobných projektech baví?
Řekl bych, že je to spíš takový koníček. Výhodou je, že to máte rychleji hotové, protože se například vůbec nemusíte zabývat povolovacím řízením. Oproti tomu normální práce hrozně dlouho trvá a někdy se ani nedočkáte výsledku.
Pomíjivost podobných zakázek vás neodrazuje?
To vůbec. Navíc spousta těchto věcí může fungovat jako ověřovací modely. Po nás může přijít někdo a udělat to samé pořádně, natrvalo. Třeba ve chvíli, když se zjistí, že si na lavičku navykli chodit lidé, začali to místo více vyhledávat.
Kruh pod vrcholem Ládví bude tvořit osm vztyčených betonových bloků. Ukrývá se v tom čísle nějaká symbolika, jak bylo u megalitických staveb běžné?
Neukrývá, mohlo jich být samozřejmě třeba dvanáct, jako je měsíců, ale pro osmičku jsme se rozhodli z čistě praktických důvodů. Při větším počtu svodidel by kruh musel být o dost větší, což by i zvýšilo rozpočet. Nějakou symboliku bychom ale chtěli zachovat při odhalení stavby, mělo se konat při astronomicky významné události, jako jsou rovnodennost nebo alespoň úplněk.
Jak budou svodidla ukotvena k zemi? Nebude to příliš velký zásah do krajiny?
Jednotlivé bloky budou propojeny do kruhu pod zemí, takže se nebude muset nic betonovat. Žádný nevratný zásah to nezpůsobí. Po skončení instalace se konstrukce prostě rozebere pomocí jeřábu a celé se to doveze.
Pro vás osobně je celý projekt, tak trochu návratem do dětství, že?
Ano, já jsem nedaleko odtud do osmnácti bydlel i chodil na základku. Pro nás kluky bylo Ládví skvělým místem a teď ho po letech znovuobjevuji se svými dětmi. I proto jsem nechtěl zdejší prostředí nijak proměňovat a přidávat něco, co sem nepatří. Vycházeli jsme z mystiky a určitého divokého kouzla kopce, na němž se dřív údajně těžil kámen na menhiry a konaly se tu magické rituály.
MAK je zkratka pro Mobilní architektonická kancelář. Ta vnikla v roce 2013, kdy jste spolu s Kateřinou vyrazili s karavanem na tour po českém venkově, navrhovat lidem psí boudy i pomáhat obcím s územním plánováním. Mají vaše putování po vesnicích a projekt pro Ládví něco společného?
Neřekl bych, tohle je velmi statická záležitost, která hraničí se sochou. Nic podobného jsme nikdy nedělali, naše věci vždycky měly nějaké jasně dané využití. Při cestách po venkově jsme se navíc hodně setkávali s lidmi, ale tohle je spíš taková samotářský, introvertní projekt.
Místní ale také zapojit plánujete, ne?
Ano, ale až do doprovodných akcí, jako je rituální odhalení kruhu nebo workshop na výrobu hliněného nádobí. Tyhle aktivity mají objekt zpřístupnit lidem a pokusit se ověřit, jestli megalitická stavba může fungovat i dnes.
Co konkrétně si chcete ověřovat?
Tak například, na našich vizualizacích je uprostřed kruhu ohniště a mě hodně zajímá, jestli zrovna tohle bude fungovat. Celý kopec Ládví je posetý ohništi – je jich tam snad stovka – takže jsem zvědavý, jestli jsme vybrali dobré místo.
Kruh tedy bude volně přístupný, žádné cedulky „Nedotýkat se!“, žádná páska?
Přesně tak, taky předpokládám, že budou bloky rychle posprejované, uvidíme.
Tvoříte ve dvojici, jak máte práci rozdělenou?
Já se starám o stavbu jako takovou a Kateřina o přípravu zmiňovaného rituálu. K němu ale určitě přizveme i naši kamarádku Lucku Králíkovou, která dělá s květinami a pojímá to dost netradičně.
Chystaný rituál popisujete takto: „Obřad se bude sestávat z pochodu ze sídliště Ládví. Cestou se bude sbírat dřevo na obřadní oheň. Nejjednodušší antropogenní sakrální útvar – obětní kultovní jáma – bude sloužit k přípravě obřadní hostiny a posléze k zakopání zbytků.“ Nemáte strach, že to lidé budou brát čistě jako recesi?
Doufám, že ne, protože recese to určitě není. Podobný pravěký rituál ale musíte pojmout trochu odlehčeně, protože, kdyby se to člověk snažil dělat smrtelně vážně, zřejmě by to působilo přesně naopak – hodně komicky. Vytváříme obdobu něčeho prastarého, mystického, ale používáme současný jazyk a prostředky. Podobné to bylo s naší pojízdnou kanceláří v karavanu – chtěli jsme oslovit lidi, kteří by si architekta jinak nikdy nepřizvali ke spolupráci, a tak jsme si museli najít nějaký srozumitelný jazyk.
O autorech
Ing. arch. Kateřina Vídenová a MgA. Ing. arch. Adam Wlazel
Mobilní architektonická kancelář (MAK!) je název projektu architektů Kateřiny Vídenové a Adama Wlazela. Ti navrhují i běžnou architekturu, ale těžištěm jejich práce jsou akce ve veřejném prostoru, kde společně s dalšími odborníky z různých oborů a místními komunitami navrhují a často i přímo realizují různá zlepšení. Během jejich akcí, které mají často i osvětový charakter, pořádají doprovodný kulturní program, přednášky, diskuse, výstavy, projekce, večeře či workshopy pro děti. Jejich aktivity se dotýkají aktuálních možností urbánního života.
O projektu
Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s transdisciplinární platformou Neolokator.cz realizuje program Umění pro město. V rámci tohoto programu se část nazvaná CirculUM zaměřuje na návrh dočasných uměleckých intervencí pro vybrané lokality na periferii Prahy. Základním tématem je tvůrčí uchopení vymezené lokality, která není ani městem ani volnou krajinou, a to v kontextu jejich urbanistických, environmentálních, kulturních a sociálních vazeb. Nedílnou součástí projektu je realizace návrhu, možnost netradiční rezidence na místě, proces uměleckého výzkumu a účast na pracovních setkáních.
