K nejzajímavějším stromům, které kdy byly vysazeny na našem sídlišti, patří nepochybně statný exemplář liliovníku tulipánokvětého (tulipánovníku) rostoucí ve čtverci Taussigova. Bohužel byl necitlivě obestavěn komunitním centrem a nemá velké šance se dožít spokojeného stáří. Další dva mladé stromy jsou k vidění před ZŠ Burešova, u cestičky mezi školou a jídelnou.
Komunitní centrum Taussigova – necitlivě obestavěný tulipánovník 
tulipánovníky v ulici Burešova
Liliovník patří k čeledi magnoliovitých (šácholanovitých), tedy k rodině primitivních krytosemenných rostlin *), která se objevila na zeměkouli v polovině druhohor. Druhy, které do ní patří, nás zaujmou především svými působivými květy.
Strom pocházející ze Severní Ameriky, z východu USA. Přirozeně roste v rozsáhlé oblasti, jejímž středem prochází od severu k jihu Apalačské pohoří. Na severu začíná u Velkých jezer a na jihu končí u Mexického zálivu. Obvykle je zde znám jako tuliptree.
Ve své domovině roste ve výškách od 0 do 1500 metrů nad mořem. Vyskytuje se v kopcích a pahorkatině, na řadě míst tvoří celé lesy. Především mu ale vyhovují bohaté těžší půdy podél vodních toků – podobně jako topolům. A protože oba rody spojuje i podobná kvalita dřeva. Jsou ve své domovině populární též pod názvy yellow-poplar (žlutý topol) nebo tulip-poplar (topol s tulipány). Ve státech Indiana, Kentucky a Tennessee je tulipánovník státním stromem.
Jako parková a okrasná dřevina se rozšířil po celém světě. Do Evropy se dostal v 17. století. Ve druhé polovině 19. století se stal i u nás ozdobou mnohých zámeckých parků (1865 – Hluboká nad Vltavou). Vedle toho patří k obdivovaným stromům v řadě městských sadů.
Ve svém rodném kraji dosahuje liliovník tulipánokvětý výšek přes 40 metrů. V roce 1994 byl ve státě Virginie změřen exemplář o rozměrech: výška 44,5 m, průměr kmene přes 3 m, obvod asi 9,5 m. Liliovník v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice, vysazený nejspíš na počátku 20 století, je vysoký okolo 25 m a jeho kmen má ve výšce 130 cm téměř metrový průměr.
Na konci zimy jsou na stromech k vidění pupeny. Jsou krátce stopkaté, ojíněné a svrchu smáčklé – celkově připomínají kachní zobáky. Na jaře z nich nejprve vyraší listy. Mají dlouhý řapík a čepele jsou poměrně tuhé a rovné. Pokud jde o jejich velikost, bývají až 15 cm dlouhé a stejně tak široké. Lyrovitým tvarem se odlišují od lupenů ostatních listnáčů. Zbarvení listů je na horní straně sytě a naspodu světle až nasivěle zelené. Na podzim se před opadem přebarví do efektní zlatožluté.
Nejzajímavější jsou na liliovníku jeho květy. Jsou natolik zvláštní, že jak latinský tak český název na ně upozorňují dvakrát. Rodové názvy Liriodendron (z řeckých slov leirion = lilie a dendron = strom) a liliovník poukazují na to, že jeho zvonkovité květy se podobají květům teplomilných lilií z Jižní Evropy. Druhové názvy tulipifera a tulipánokvětý jsou pro nás výstižnější. Sdělují nám, že ozdoby liliovníků silně připomínají tulipány.
Květy liliovníků rozkvétají na koncích větviček postupně. Prvé z nich se rozvíjí z poupat po polovině května, poslední až koncem června. Zatímco 3 zelenošedé a obvykle zplihlé kališní plátky nás příliš nenadchnou, vzpřímená tulipánovitá koruna je nádherná. Je 4 – 5 cm vysoká, zelenožlutá, u báze je okrášlena oranžovou klikaticí. Čím je jaro příznivější, tím je vybarvenější.
Vřetenovitý šách dorůstá po odkvětu až do 8 cm. Zpočátku je zelený, později zdřevnatí a po dozrání se začne rozpadat. Jednotlivé okřídlené nažky s kýlnatým žebrem se snášejí k zemi. Šišticovitá souplodí (šáchy) se ale nerozpadají celá. Přes celou zimu zůstávají na stromě na stopkách věnce spodních nažek. Podle tohoto příznaku poznáme již kvetoucí a plodící liliovník lehce i v zimě.
Na východě Spojených států je tulipánovník hlavní medonosnou dřevinou. Med, který poskytuje, má barvu červenohnědou. V USA je liliovník rovněž ceněn pro jeho světlé, lehké a poměrně měkké dřevo. Využívají ho pro svou tvorbu řezbáři a sochaři, používá se při výrobě nábytku, obkladů s dekorativní kresbou a překližek. Indiáni z kmene Cherokee používali kůru z kořenů tohoto druhu jako hořké tonikum – při potlačování horečky a revmatismu, při poruchách trávení i jako srdeční stimulant.
primitivní květ 
pupen připomínající kachní zobák 
mladé šáchy 
kvetoucí liliovník tulipánokvětý 
větvička s květem a listy 
podzimní listy 
okřídlené nažky 
zbytky šáchů na stromě v zimě
Poznámky:
*) Primitivnost magnoliovitých (šácholanovitých) dřevin se projevuje především ve stavbě jejich květů:
a) často se nesnadno odlišují kališní a korunní okvětní plátky
b) pestíků je v květu mnoho a jsou uspořádány do spirálovitých šáchů
c) četné tyčinky mají krátké nitky a dlouhé prašníky
Dendrologický slovníček:
borka – odumřelá, obvykle rozpraskaná nebo odlupující se, vnější část kmene
kůra – první živé pletivo stonku (kmene) pod pokožkou nebo borkou
krytosemenný – vajíčko (semeno) je ukryto uvnitř semeníku, který je kromě čnělky a blizny součástí pestíku (samičí orgán)
nažka – suchý, nepukavý jednosemenný plod s blanitým nebo kožovitým oplodím; někdy může být okřídlená
souplodí – soubor plodů, složený z jednotlivých pestíků jednoho květu, navzájem spojených květním lůžkem
šách – spirálovité (vřetenovité, šišticovité) souplodí, které vzdáleně připomíná šišku jehličnanů
tyčinka – samčí orgán, vystavěný z nitky a prašníku (ve kterém se tvoří pyl)
Text a foto Karel Pinkas. Úprava, doplnění a foto stromů v sídlišti Eva Caková.
